(Publikováno již r. 2014 měsíce února)
Zarazil si ostnatý drát do svého těla a pokračoval dál ve své cestě. Kapky krve stékaly na zem a on hleděl přímo před sebe. Levá noha pravidelně střídala pravou. Ani na jediném místě nezavrávoral. Myšlenky ho popoháněly dál do cíle, který byl jen matnou budoucností, o které neměl ani tušení, jakou bude hrát barvou.
Zarazil si ostnatý drát do svého těla a pokračoval dál ve své cestě. Kapky krve stékaly na zem a on hleděl přímo před sebe. Levá noha pravidelně střídala pravou. Ani na jediném místě nezavrávoral. Myšlenky ho popoháněly dál do cíle, který byl jen matnou budoucností, o které neměl ani tušení, jakou bude hrát barvou.
Začínalo pršet,
schylovalo se k průtrži mračen a kopce osvětlovala blížící se bouře.
Neohlížel se a kráčel vstříc... Ostnatý drát se mu vrýval hlouběji, ale
nevnímal narušenou celistvost svého těla. Předmět si razil svou vlastní
cestu a nehleděl na to, zda někomu ublíží. Provrtával se dál a dál...
Ale v tom si člověk musel odpočinout, popadnout dech a skrýt obličej ve
svých rukou. V těch které toho tolik držely, hladily, utěšovaly,
modlily, prosily, vedly,... Ty ruce, které zbyly už neměly sil dál
pokračovat v ochraně svého člověka. Toužily po pomoci, která
nepřicházela. Na blízku nebyl jediný pár rukou, který by posloužil. Ty
dlaně, kterými probíjí něha, láska a pochopení. Neexistovaly, ztratily
se v zapomnění každodenních činností.
Špinavé,
strhané a plné puchýřů. Stále tu byly pro svého člověka a chtěly získat
jen to nejlepší. Konaly dobro, ale jejich síla vyhasínala jako
hřbitovní svícen. Schylovalo se ke konci. Chránila pouze jedna ruka a ta
druhá ji podpírala. Ztratily smysl své funkčnosti. Už nic nebylo jako
dřív, postrádalo to kvalitu a energii. Člověk zanícený svým ostnatým
drátem, který směřoval k srdci zapomněl chránit něco, co mu je tak
drahé, ale zjistí to až bude pozdě...
Bouře už nebyla dějem vzdáleným. Panovala už zde. Na tom samém místě. Přišly s ní i škody. Popravená lidská končetina odhozená do cesty. A když odejde jedno od druhého, tak by měl odejít i druhý. Nesetrvávat na stejném místě, tam kde žila i druhá polovina. A tak se dvě části lidského těla ocitly v krajině hromů.
Člověk se pokoušel plazit pryč od oné hrůzy. Ale zkuste si, plazit se bez rukou. A tak byl odkázán čekat... Čekat až tím samým místem projde nový pár rukou... A mezi tím bojoval s tím uvnitř sebe.
Bouře už nebyla dějem vzdáleným. Panovala už zde. Na tom samém místě. Přišly s ní i škody. Popravená lidská končetina odhozená do cesty. A když odejde jedno od druhého, tak by měl odejít i druhý. Nesetrvávat na stejném místě, tam kde žila i druhá polovina. A tak se dvě části lidského těla ocitly v krajině hromů.
Člověk se pokoušel plazit pryč od oné hrůzy. Ale zkuste si, plazit se bez rukou. A tak byl odkázán čekat... Čekat až tím samým místem projde nový pár rukou... A mezi tím bojoval s tím uvnitř sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat