(Publikováno již r. 2014 měsíce května)
Motor začíná vydávat startovací hlásky a hlásí změnu. Zvuk, který
ovlivní naší nadcházející cestu rychlostní či vzdálenější silnicí. Jít
či utíkat? Dýchat či oddychovat? Mluvit nebo šeptat? Nikdo nám nepoví,
která z variant je onou lepší, protože neexistuje nic lepšího nebo
horšího. Jsou věci a lidé hodící se a méně hodící.
Začínáme škytat, stojíme s neutrálem a leštíme skla. Kontrolujeme každou šmouhu a smítko. Snažíme se, aby náš kus plechu vypadal, jako by nikdy neměl žádný šrám, protože koroze vyvolává pohrdání. Stejně jako šedivé vlasy, vrásky, jedna noha, němota, nemohoucnost,... Posměšný, ironický, soucitný,... Existuje tolik druhů úsměvů a my si přejeme neutrál, ale ten neumožní pohyb vpřed. Řadíme zlehka s vyděšenou duší a jistotou očí.
Začínáme škytat, stojíme s neutrálem a leštíme skla. Kontrolujeme každou šmouhu a smítko. Snažíme se, aby náš kus plechu vypadal, jako by nikdy neměl žádný šrám, protože koroze vyvolává pohrdání. Stejně jako šedivé vlasy, vrásky, jedna noha, němota, nemohoucnost,... Posměšný, ironický, soucitný,... Existuje tolik druhů úsměvů a my si přejeme neutrál, ale ten neumožní pohyb vpřed. Řadíme zlehka s vyděšenou duší a jistotou očí.
Zapínáme
topení, protože teplo prý dělá domov. A do by se nechtěl ve svém
vlastním životě cítit jako doma? Není nic horšího, než se stát vetřelcem
ve svém vlastním příběhu. Někým, kdo neví co očekávat, přát si a co
darovat. Vetřelec na návštěvě ve vzdálené zemi, která zůstala
neobjevena. Návštěvníkem života člověka druhého. Nutit mu lásku, nutit
mu peníze, slávu, přátelství, rodinu,... Na to by neměl mít právo ani
on. Kdo ví, co on sám chce... Můžeme jen zařadit další rychlost a přidat
na otázkách. Ale nesmíme hledět pouze vpřed. K čemu by potom složilo
zpáteční zrcátko? Minulost je důležitá a my jsme její součástí. Utečeme
od ní rychleji nebo pomaleji. Ale nikdy se jí úplně nezbavíme. A potom,
když zatoužíme po neutrálu, tak nás dostihne. Bafne za rameno, zatřese,
zahaleká lákavou nabídku, my kývneme a vracíme se do minulosti. Jako
blázni navštěvující svou minulost u které známe konec. Tuto pohádku si
přejete přeskočit, znáte konec, netoužíte si prožívat minulost
několikrát. Ale zkrátka co když je to třeba? Prožít si zážitky minulé
tolikrát, než navždy pochopíme význam slova "konec" a "minulost."
Ale to už jsme se dostali přes trojku, čtyřku, pětku a dotkli jsme se erka. Co teď?
Řaďte ve svých životech plynule, žádné trhavé, rychlé pohyby. Ty vedou ke ztrátě a slzám. A uplakané zpětné zrcátko se stává nepoužitelným. I ono by si přálo být optimistou. Dopřejte mu to.
Ale to už jsme se dostali přes trojku, čtyřku, pětku a dotkli jsme se erka. Co teď?
Řaďte ve svých životech plynule, žádné trhavé, rychlé pohyby. Ty vedou ke ztrátě a slzám. A uplakané zpětné zrcátko se stává nepoužitelným. I ono by si přálo být optimistou. Dopřejte mu to.
A
jak se to dělá? Najděte si přítele, který Vás vyslechne. Najděte si
toho, který bude při vás stát, i když vás bude posílat do patřičnách
míst. Toho, který nesdílí vaše názory, ale stále Vás má rád. Najděte si
toho, kdo se Vás zastane i ve vaší nepřítomnosti. Toho kdo vám napíše
brzy ráno zprávu, ale nepošle vás do háje. Najděte si toho, kterému by
jste svěřili své děti. Toho, co bude s vámi vzpomínat v důchodovém věku
na vaše mladé roky.
A teď se rozhodněte, zda tím myslím lásku či přátelství.
Mám na mysli to, co má větší hodnotu.
To co neodchází bez vysvětlení.
To co neodchází bez vysvětlení.
Něco co je smyslem života.
Někdo kdo miluje.
Bez nároků.
Žádné komentáře:
Okomentovat