Stránky

07 února 2015

Odežeň obra!

(Publikováno již r. 2014 měsíce března)

Vypadá to jako hledět na knihu, která je skryta pod lesklou obálkou, a nevnímat, že by mohla něco vyzařovat i pod oním obalem. Číst dále řádky, listovat pokračujícími listy, přemýšlet co nám kniha chce povědět, ale přes to všechno nedostat se k jádru věci. Neuvědomit si onen střed, který by nás navedl tam, kam právě potřebujeme. Poznávat jen to, co nám je předhozeno. Nechtít zkoumat věci do hloubky, netoužit po objevování a nemít velké sny o tom, že z velké situace dokážeme udělat ohromující překvapení noci. Smíříme se s tím co dělají ostatní a neustále pouze napodobujeme. A pokud se nás někdo zeptá, proč to tak děláme, tak pokrčíme jen rameny. Ztratila se z nás touha po neobjeveném a chtíč závodit, předhánět se. Stát se někým, kdo na tomto světě ještě nechodil.

Ve světě nebudou nikdy žít pouze géniové. Ale není už jím ten, kdo se pokusil o to jim být? Nevzdávat se stává mnohem důležitějším, než vyhrát. Ten kdo padl a neuspěl, byl možná hloupý nebo měl špatné postupy. Ale pak jsou tu ti, kteří několikrát padli se špatnými postupy, nebyli nejchytřejší, ale přes to se stali takovými, které svět obdivuje.

Maličkosti. Život se skládá z maličkostí. Nepatrný karcinom nám obrátí dosavadní život vzhůru nohama. Malá červená beruška vykouzlí úsměv na tváři. Fotografické okamžiky tvoří velké album. Všechno co se stává krásným je malé. Až na jedno. Láska musí být velká. Jinak pak všechny maličkosti ztrácí smysl...

Žádné komentáře:

Okomentovat