Stránky

07 února 2015

Nápisy lžou a slova jsou výmluvná

(Publikováno již r. 2014 měsíce ledna)

Postavili ho na silnici jako strašáka na poli, který odhání chtivou zvěř. S tím rozdílem, že on byl živý a vnímal vše kolem sebe a možná tisíckrát víc, protože tomu všemu se ocitl o mnoho blíž, než všichni ostatní. Rozsvítil si blikající čelovku a pohyboval svým tělem krouživým rytmem. Možná byl v extázi, možná měl skvělou náladu, možná nastal pouze stav zoufalosti. Ale snad z dáli se zdál spokojený.

Hrál hru se svými barevnými, blikotajícími světýlky. Občasné zamávání projíždějících řidičů, udivené pohledy a on se dál svíjel ve svém tanci. Proč? To nikdo neví. Ani on sám. Zkrátka se snažil jen o to, aby byl. A to se mu dařilo dokonale. On opravdu žil. Nevěděl proč to dělá a jaký to má smysl, ale jeho únava nepřekročila nesnesitelnou hranici.

A co ti lidé kolem? Také se snažili být, ale cítili úzkost a strach. Oni bojovali, oni nebyli, trápili se. A přes to ani oni nevěděli proč svou nesmyslnou činnost vykonávají. Proč jezdí denně několik kilometrů autem do svých domovů? Proč vykonávají něco, co jim nepřináší ani špetku radosti? Kdyby se postavili po bok svíjejícímu tanečníkovi, tak jejich život nebude mít smysl. Ale dostane onu příchuť něčeho. Toho co nejde vyjádřit slovy. Snad šílenost? Nespoutanost? Kousek dětství? To něco čeho se lidé bojí, že když to získají, tak se na ně bude koukat skrz prsty. Neustále nám záleží na tom, co říkají druzí. Ale nevnímáme to, po čem toužíme my sami. Chcete být blázny? Staňte se jimi! Přejete si proplout kolem světa? Nasedněte a jeďte! Na co neustále mi hloupí lidé čekáme?

"Zákaz zastavení." Ale on se zastaví a rozjímá nad životem. "Stop!" A on s hlavou vzhůru projíždí křižovatkou smrti. Život se skládá z pravidel, která nejsou psaná a všichni o nich neví. Dozvíme se o nich pouze až je překročíme. Ano, není to spravedlivé. Ale přes to je spravedlivé, věřit ve spravedlnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat