Až několikrát zemřete a přes to, budete stále žít, pak poznáte, co se skrývá za životem. Ve vás bude žít pouze černošedá barevná hra. Smuteční divadlo s hosty, kterým se nařídilo zakrýt si tváře. Smuteční květiny a stužky s nápisy "konec." Následně zaklepe na dveře nezvaný host a vy ho bez okolků pustíte dovnitř a zaklapnete dveře. A on? Zamkne na několik západů a přidá mosazný řetízek. Zavře okna, zatáhne rolety a vy se pokušíte o nádech. Marně. Drží Vás ve svých krvavých drápech a jeho bouřlivý smích ozývá se všude. Ve vaší mysli. Srdci. Natahujete ruce o pomoc, ale jsou Vám svázány.
Pokoušíte se vyjít s pravdou na povrch. Zajatci ve svém vlastním těle. Nastevření okna, poodhalená skulinka závěsem. Smršť! Kruté stáhnutí zpět na onu trestnou lavici! Nic víc než vy a on. A následně už žádné skulinky, naděje a sny. Stane se Vaším přítelem a nadějí. Jistotou každého dne. Přát si víc se stane luxusem, který nepotřebujete. Bohatství již se nachází přímo před Vámi.
Jednou kapesníky dojdou, jednou oči všechny slzy vypláčou, jednou stane se zázrak, jednou staneme se vítězi. A navždy. Opravdu? Nevím. Možná. Snad tomu tak bude. Vítězství chutná po vanilce. Stejně jemné a přes to nevtíravé. A můžeme ji cítit opakovaně. S nejvyšší pravděpodobností se mnohé věci opakují.
Několikrát zemřít, znamená také několikrát se narodit. Vidět bervy mnohem jasněji a cítit přátele mnohem pevněji. Tady a teď. Nic víc. To co má, tak odejde. A naopak i zůstane. Jen v tomhle si nemůžeme vybírat. Dobré zůstane a špatné odejde? Život se neskládá z happy endů, ale přes to může se stát šťastným.
Žádné komentáře:
Okomentovat